written for  Cvrliky

Tak jsem pochopil, co znamená být svobodný. Víc než deset let se starám o dva kamarády, kteří jsou připoutaní ke kolečkovému křeslu. Jirka po vojně spadnul do jámy a porušil si míchu a díky tomu má ochrnuté nohy a jednu ruku. Ivanka se narodila, jako kvadruplegik což znamená, že nemůže nejen chodit, ale nemá ani funkční ruce.

Díky handicapu není jejich život vůbec jednoduchý, protože každý den řeší elementární problém, kdo mě zvedne nebo uloží do postele a kdo mě posadí na toaletu. Někdy se také stane, že nepřijde nikdo…. S Ivankou a Jirkou se musíme proto domlouvat předem v kolik hodin je přijdu uložit do postele či případně v kolik ráno je přijdu probudit. Co si má člověk představit pod pojmem probudit? Složitější to má Ivanka, protože Jirka se v rámci možností dokáže o sebe postarat sám. Nejdříve musíte Ivanku zvednout z rozkládacího gauče a usadit na kolečkové křeslo, následně nasadit ponožky a nazout boty potom jí odvezete do koupelny, kde jí posadíte na toaletu a mezitím jdete ustlat a složit rozkládací gauč. Po dokončení potřeby je nutné Ivanku zase posadit na křeslo a podat jí kartáček na zuby a počkat až si je vyčistí, učesat vlasy a převléct do oblečení na den. Ukládání večer je je vlastně totéž jen v opačném gardu.

Proč jsem začal psát nejdříve o svobodě a jejím pochopení? Protože člověk si neuvědomí, že svoboda je nejen možnost dělat si v podstatě co chci, ale dělat i základní věci, kterých si nevšímáme, že si vstanu z postele kdy chci nebo se budu prostě jen nerušeně válet celý den či jen prostě svobodně si dojdu na toaletu.

Kdyby jste měli chuť darovat trochu svobody za cenu chvilky času, tak do toho pojďte se mnou.